K muzice jsem se dostal už jako malý chlapec, jenže touha kopat do balónu a běhat po lese byla silnější.

Takže až na učilišti v roce 1989, při poslouchání tvrdého metalu, mne vyrušilo drnkání na kytaru z vedlejšího pokoje. Šel jsem se podívat, kdo mě to vlastně ruší v mém rozjímání. Byl to můj vrstevník (Tomáš MAJK Vyhnálek) a zrovna hrál nějaké folkové pecky. Při tom se doprovázel foukačkou, která mě zaujala. A tak jsem se zeptal: „Jak se na to hraje?“ a on: „Fouká se do toho a taky se tahá do sebe.“ Zeptal jsem se, jestli by mě dokázal naučit na to hrát. „Umíš noty?“ zeptal se. Odpověděl jsem mu, že ne. Zahrál mi kousek melodie (Michigan) a vrazil mi do ruky harmoniku se slovy: „Až se to naučíš, tak přijď a já ti zas něco ukážu.“

Takové bylo moje seznámení s tímto nádherným nástrojem, foukačkou. Od té doby se pokouším na harmoniku hrát.

Hrál jsem s kamarády v kapele (Čí-psi), ale ta se pak rozpadla. Teď si s mým „učitelem“ hrajeme pro radost ve skupině Koyoti.

Když jsem začal hrát, díky dohazovacím schopnostem mé ženy, ve skupině Michal Tučný revival, mě pak kluci přizvali i do skupiny Compot, tam zjistili, že se se mnou člověk rozhodně nenudí a umím i něco zazpívat.